V porovnání významu včel při opylování vůči ostatním druhům hmyzích opylovačů jim náleží 95%. Apis mellifera je florokonstantní a tudíž se pyl z jednoho květu dostává na blizny květů stejného druhu rostliny. Opylovací činností hmyzosnubných rostlin včela hraje nezastupitelné místo pro udržitelnost krajiny a její rozmanitost, jak flóry tak i s návazností celé přírody. Dolet včel od úlu je závislý na počasí, ale v optimálních podmínkách dosahuje až 5 km, čímž zajišťuje opylování našich zahrad, sadů, polních plodin, lesů a parků. Na jeden kilogram medu včely navštíví až 2 – 5 milionů květů, přičemž provádějí vždy opylování.
Včela medonosná (Apis mellifera)
Taxonomické zařazení
Kmen – členovci (Arthropoda)
Podkmen – vzdušnicovci (Tracheata)
Třída – hmyz (Insecta)
Podtřída – křídlatí (Pterygota)
Řád – blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád – štíhlopasí (Apoidae)
Nadčeleď – včely (Apoidae)
Čeleď – včelovití (Apidea)
Rod – včela (Apis)
Druh – včela medonosná (Apis mellifera – mellifica, Linnaeus, 1758)
Druhy včel
Do rodu Apis patří čtyři druhy, z nichž nejvýznamnější a nejrozšířenější je včela medonosná (Apis mellifera).
Včela indická (Apis cerana)
Původ: Indie, východní Asie
Obývá dutiny, má sklony ke kočovnému rojení.
Včela zlatá (Apis dorsata)
Původ Indie
Včela květná
Původ: Indie
Včela zlatá i květná staví volně visící plásty, za nepříznivých podmínek mají sklon migrovat.
Včela medonosná (Apis mellifera)
V dnešní době nejrozšířenější je Včela medonosná (Apis mellifera), původně z Afriky, Předního východu a Evropy. Člověkem byla zavezena na americký kontinent a do Austrálie. Apis mellifera je nejčastěji používána pro hospodářské využití.
Nejdůležitější plemena včely medonosné
Včela německá – severská – černá – nigra (Apis mellifera mellifera)
Velikostně patří mezi větší až velké včely. Pozná se podle tmavého těla a řídkého ochlupení zadečku. Původem pochází ze Španělska, později se rozšířila do střední a severní Evropy, Ruska, na Sibiř a až po Tichomoří.
Velmi odolná vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Na jaře pomalý vývoj, ovšem dlouhý vrchol vývoje v letních měsících. Tvoří středně velké včelstvo a přezimovává ve velkém počtu. Výrazná je rojivost, neklidné sezení na plástech, často velká bodavost. V současnosti je vytlačována kraňskou včelou (Apis mellifera carnica) na celém území výskytu.
Včela italská – vlaška (Apis mellifera lingustica)
Poznatelná jedním až třemi žlutými kroužky na zadečku, stejně nažloutlé je ochlupení těla. Původem je z Itálie, dnes rozšířena do Severní Ameriky. Typický je střední jarní vývoj a silné včelstvo v průběhu léta. Plodnost probíhá až do podzimu v mírných klimatických podmínkách. Přezimovává ve velkém včelstvu a během zimy spotřebuje mnoho potravy. Vyznačuje se klidným sezením na plástech, nebodavostí a nepatrnou rojivostí, na druhou stranu má sklony k loupení a zalétávání.
Včela kurutanská – kraňská – kraňka - Carnica (Apis mellifera carnica)
Pozná se hustým ochlupením a širokými šedými ochlupenými proužky na hřbetní části zadečku. Pochází ze severního Balkánu, jižní části Alp a Podunají.
Vyznačuje se mírností a klidným sezením na plástech. Vývoj včelstva začíná časně zjara, ovšem plodování je také ovlivněno klimatickými podmínkami. Přezimuje v malých včelstvech při velmi malé spotřebě potravy.
Včela kavkazská (Apis mellifera caucasica)
Původem je kavkazská oblast, později byla rozšířena na většinu území bývalého Sovětského svazu a také Evropy. Je přizpůsobena velkým výkyvům klimatu. Ovšem v oblastech Střední Evropy velmi těžko přezimuje.
Včela řecká (Apis mellifera cecropia)
Původem z Řecka a dnes rozšířena po území jihovýchodní Evropy. Vyznačuje se nadprůměrnou plodností a také velkými ucelenými plochami plodu.
Včela Buckfastská
Buckfastká včela je umělé plemeno vzniklé křížením několika druhů, které prováděl bratr Adam v jižní části Anglie. Vyznačuje se malou rojivostí, dobrým sezením na plátech, mírností, dobrou plodovostí, pomalým jarním vývojem a produkcí plodu až do pozdních měsíců. Oproti dříve uvedenému druhu má sklony k zalétávání a loupení.
Plemen včel medonosných najdete v přírodě mnohem více, ovšem výše uvedená plemena jsou v Evropě nejvýznamnější.
Včelstvo
Včelstvo je ucelenou biologickou jednotkou, tvořenou velkým množením jedinců. Včelstvo je jedna rodina, neboť se jedná o potomky jedné matky. Takováto biologická jednotka je řízena přísnou dělbou práce a složitými instinkty, navíc s pomocí feromonů – specifických vůní.
Členové / kasty včelstva
Včelstvo je tvořeno jednou matkou, velkým počtem dělnic (ve velkých včelstvech můžeme najít až 80 tisíc dělnic) a trubci (v počtu cca 800 – 1200).
Hlavní role členů včelstva
Matka (dříve královna)
Matka je oplozená a jediná dokonale vyvinutá samička, tímto se stává nejdůležitějším jedincem. V naprosté většině včelstev nalezneme pouze jednu matku (ve velmi ojedinělých případech dvě a více – starou a mladé).
Včelí matka se líhne z oplozeného vajíčka, které je uloženo ve větší buňce plástu – matečníku, který je volně zavěšen na plástu. Díky kusadlům okamžitě po vylíhnutí vykousává otvory do stran matečníku a nevylíhlé larvy konkurenčních matek usmrcuje žihadlem. Larva matka dostává od dělnic zvláštní druh stravy tzv. mateří kašičku, kterou produkují včely dělnice pomocí hltanových žláz. Matkou s plně vyvinutým ústrojím se stává po 16 dnech od nakladení vajíčka. Týden po vylíhnutí vylétá na několik orientačních letů a poté na snubní let, při kterém je oplodněna trubci. Zpravidla se tak děje na jednom i dvou snubních proletech s 8 až 18 trubci. Sperma si matka uchovává v semenném váčku po celý svůj život. Nedojde-li k oplození do několika málo dnů nebo dojde zásoba spermií v semenném váčku, klade trubčí vajíčka (stane se trubcokladnou).
Žije mnohem déle než ostatní členové včelstva – zpravidla 4 – 5 let. V komerčním chovu obměňuje včelař z důvodu efektivity matky každým druhým rokem. Od ostatních se liší matka svoji velikostí. Měří 20 – 25 mm a váží 180 – 260 mg. V průběhu roku naklade matka až 200 000 vajíček, v květnu při vrcholu plodovosti denně až 1500, někdy i více.
Matka produkuje v kusadlových žlázách feromony, které ovlivňují vývoj a chování ostatních členů včelstva, především dělnic. Tyto látky zabraňují dělnicím v dospívání a kladení vlastních vajíček. V případě ztráty matky a těchto feromonů se během několik málo hodin stane včelstvo neklidným a po okolí vysílá svou vůni, aby přilákalo matku zpět, a také začne téměř okamžitě stavět buňky pro výchovu nové matky z otevřeného plodu.
Stará matka a také matka ve fázi nejvyššího rozvoje včelstva produkuje menší množství feromonů, což způsobuje snížení soudržnosti celého včelstva, což může vést až k výměně matky. V takové chvíli se zvětšují vaječníky dělnic a začínají s výstavbou matečníků pro tichou výměnu matky nebo vyrojení.
Vyrojení představuje rozmnožování včelstev, kdy stará matka odlétá od současného včelstva s přibližně 5 – 30 tisíci dělnicemi – létavkami. V původním včelstvu se následně líhne nová mladá matka/y.
Dělnice
Dělnice jsou nejpočetnější skupinou /kastou ve včelstvu. Jejich počet závisí na ročním období a pohybuje se nejčastěji mezi 10 až 60 tisíci, přičemž není výjimkou ani včelstvo o až 80 tisících. Nejvíce dělnic nalezneme ve včelstvu v době od června do července, naopak nejméně v únoru a březnu.
Vývoj dělnice trvá 21 dní, a to od vajíčka po vylíhnutí v dospělou včelu. Tělesná délka se pohybuje mezi 12 – 15 mm, váha okolo 100 mg.
Dělnice obstarávají všechny činnosti nutné pro přežití včelstva. Čistí a potahují úlové prostředí propolisem, čímž jej dezinfikují. Krmí larvy. Na sternitech (spodní části zadečku) vytvářejí vosk pro stavbu plástů. Zpracovávají sladinu na med. Hlídají česno. Přilétají do úlu s pylem, nektarem a medovicí. V letních měsících se dělnice zpravidla dožívá 2 měsíců, naopak v zimním období okolo 6-8 měsíců. Dělí se tím na včely krátkověké a včely dlouhověké. Délka života závisí na zapojení při různých pracích ve společenstvu. V období velké snůšky se rychle opotřebovává létací svalstvo a nervové ústrojí, což způsobuje brzký úhyn.
Dělnice dělíme na včely pracující výhradně po vylíhnutí v úle, tzv. mladušky a včely s hlavní činnosti mimo úl, tzv. létavky.
Mladuška
Mladušky přestavují nejmladší osazenstvo včelstva. První tři dny života tráví sezením a čištěním buněk. Mladuška začíná konzumovat pyl jen několik málo okamžiků po vylíhnutí, přičemž největší spotřebu má kolem pátého dne života. Společně s výměšky hltanových žláz přeměňuje pyl na potravu, jíž krmí larvy. Vedle krmení patří k hlavní náplni práce mladušek také čištění a zahřívání larev. Starší mladušky staví plásty (12. den) a vychovávají plod. Kolem 20. dne života vylétávají z úlu a stávají se tak létavkami.
Létavka
Létavky přinášejí do včelstva pyl, nektar, propolis a vodu. Včela je florokonstantní, což znamená, že se při sběru zaměřuje pouze na jednu květinu a ignoruje všechny ostatní. Létavky se navzájem velmi významně informují o zdrojích potravy tzv. včelími tanečky a vibracemi. Pokud včela tančí na plástu do kolečka, oznamuje ostatním zdroj potravy ve vzdálenosti přibližně do 100 metrů od úlu.
Vzorek ochutnávají a vnímají i vůni zdroje. Poté vyletují z úlu a koncentrují se výhradně na tyto květy s vlastnostmi, které získaly v úlu.Pokud včela průzkumnice nalezne zdroj potravy vzdálenější než 100 metrů od úlu, tančí do osmičky. Takový tanec je mnohem složitější a obsahuje více informací o zdroji. Směr polohy je určován podle aktuální pozice slunce, přičemž jeho vzdálenost a úhel je určován počtem tanců za určitou časovou jednotku.
Pro naplnění medného váčku zalétne létavka na 100 – 170 květů, což jí trvá 5 minut až 2,5 hodiny. Včela je schopna letět s nákladem nektaru rychlostí až 9 km/hod. Za dobu života nalétá v průměru 800 km, což je zhruba vzdušná vzdálenost z Prahy do Bruselu.
Trubec
Jedinec samčího pohlaví. Většinou se ve včelstvu vyskytuje v průběhu vrcholu vývoje v počtu kolem 500 jedinců. Trubci mají zavalité tělo, tupá tyčinkovitá kusadla, u menších druhů včel jsou až dvakrát těžší než dělnice. Včelí samci nemají žihadlo. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček a jejich vývoj trvá 24 dnů od položení vajíčka po vylíhnutí. Matka může regulovat oplozenost vajíček a tím také počet trubců ve včelstvu v jednotlivých fázích vývoje.
Po vylíhnutí získávají 3-5 denní trubci potravu mladušek, přičemž starší trubci získávají potřebnou energii za zásob. Po 8. až 10. dni života vylétávají trubci na tzv. snubní lety na shromaždiště trubců. Po oplození matky trubec hyne. Ve společenstvu zahřívají plod, což umožňuje dělnicím odlétat z úlu za potravou ve větším počtu. Ke konci produkčního období matka přestává klást vajíčka do trubčích buněk a živí trubci jsou včelami vyhnáni z úlu, kde zahynou.