„Včelařský rok začíná v pozdním létě – časném podzimu. Z lidského hlediska je to převrácený rok.“
Vůdčí kvetoucí rostlina
Symphoricarpos albus - Pámelník bílý
Další:
Helianthus annuus – Slunečnice roční
Calluna vulgaris – Vřes obyčejný
Triforium pretense L. – Jetel luční
Sinapis alba – Hořčice bílá
Dahlia – gerbery
Phacelia tanacetifolia – Svazenka vratičolistá
Aster – Astry
Helenium autumnale – Helénium
Hedera – břečtan
Poaceae zea – Kukuřice setá
Příroda toho již mnoho nenabízí. Na polích vrcholí poslední žňové práce. Ovšem pyl v tomto období je velmi důležitý pro včely, které si jej uloží v plástech a zalijí tenkou vrstvou medu. Jeho využití přijde v předjaří a jaru při výchově prvního plodu. Stále ale ještě moudrá příroda nabízí dostatečné množství této nezbytné potravy včel – bílkovin, které jsou nezbytné pro stavbu těla.
Včelař musí mít zpracované své vize k následující sezóně, která prakticky začala. Musí mít představu, kolik včelstev chce opravdu zazimovat, řádně si naplánovat záložní včelstva, která chce ponechat nebo spojit pro případ, že by nějaká uhynula nebo uhynula včelí matka. Tato záložní včelstva mají mít vždy mladou a oplozenou matku, která dosahuje těch nejvyšších ukazatelů v doprovodných vlastnostech. Počet by měl dosahovat běžně nejméně 10 %. Např. na 200 produkčních včelstev by měl mít nejméně 20 oddělků, což lze považovat za opravdu nejmenší minimum.
Hlavním úkolem včelaře je v tomto období důsledná prohlídka včelstev, která mu pomůže v jeho rozhodnutích v začínajícím včelařském roce. Prohlídky by měli být zaměřeny na dostatečnou sílu včelstva a výkonnou mladou matku, dále na stav zásob, které by neměly klesnout nikdy pod 5 kg. Pokles zásob, malý počet včel dělnic, špatně kladoucí matka nebo mezerovitý plod, to vše je potřeba při podzimních kontrolách eliminovat. Včelstvo se již pomalu zbavuje trubců, protože je již nepotřebuje. Známka, že tam jsou ve větším množství, znamená většinou špatnou matku, které je poškozená, má málo feromonů, kterými matka včely ovlivňuje apod. Každopádně všechny tyto znaky by nás měli vést k okamžité výměně matky. Samozřejmě jako celý rok i v tomto období sledujeme zdravotní stav včelstev se zaměřením na kleštíka včelího a mor včelího plodu. Jak tato onemocnění poznáme, je na zkušenostech samotného včelaře. Příznaky podle kterých tato onemocnění poznáme, jsou popsány v mnoha publikacích se včelařskou tématikou. Doporučuji použít se nechat vzdělat od Výzkumného včelařského ústavu v Dole, který se velmi intenzivně touto problematikou zabývá a pravidelně tuto literaturu vydává.
Práce s plodištěm
Medníky a mateří mřížky máme odstraněny do 10. srpna. Jestliže trvá nějaká snůška, tato patří již včelám, tedy mimo melicitózní med, ten je třeba zcela odstranit. V případě, že včelaříme NÚ včelám máme ponechat minimum úlového prostoru na zimování 0,5 m 3 což je prakticky u naší r. m. 39 x 24 dva nástavky se čtvercovým základem, což je celkem 22 plástů. Jeden krajní plást můžete z horního nástavku vyndat, a to z toho důvodu (většinou se jedná o stavební rámek), že si včely již pomalu připravíme na ošetření Fumigací. Úprava plodiště je zaměřena pouze na plásty, které v následující sezóně včely budou používat k výchově plodu, proto musí všechny plásty být nejlépe v žemlové barvě, která je zárukou nejen izolačních vlastností pro zimní období, ale hlavně následného zdravého vývoje včel. Taktéž vyřadit všechny poškozené plásty, jak voskové části, tak dřevěné, trubčí, stavební rámky, černé, či panensky světlé. Mít na paměti, že plásty v plodišti by měli být max. dvě sezóny a proto je dobré vést tuto věc v patrnosti při správě nakládání s nástavky během sezóny. V případě, že nějaký nástavek je poškozený, nebo již dosluhuje, nebo např. jej chceme ošetřit nátěrem, je dobré včely přeložit do nového, který je dezinfikován a připraven k použití.
Nástavky stejně jako celý úl, by měl tzv. rolovat mezi včelařskou dílnou s ošetřením a opravami každé 4-5 let, čímž se prodlužuje jeho životnost. Všechny operace, které se včelami provádíme, mají mít přibližně stejný scénář ošetřování. Proč? Včelstva budeme mít přibližně ve stejné síle a usnadní nám to i krmení, což je další část podletních prací, kterým se budeme věnovat v další kapitole. Na dva plodištní nástavky dáme prázdný nástavek, který bude sloužit na krmení včelstev, folii a víko, včelstvo uzavřeme.
Práce s česnem
V tomto období, kdy již příroda nabízí omezené množství snůšky nektaru, zvyšuje u včelstev jednu přirozenou vlastnost a tím je slídění. Dnes se již dobře ví, že včela když nemá dostatek zásob se snaží nějaké sehnat i u druhých slabších včelstev. Známe to jako slídění, kdy se jednotlivě snaží včely dostat do cizího úlu a tak si „nakrást“ bez práce zásoby. Nejen že tím dochází ke ztrátám mnoha včel při bojích na česně mezi strážkyněmi a zlodějkami, ale také k přenosu nemocí, jako je kleštík včelí (varoa destruktor) a u nás nejvíce nebezpečná nemoc mor včelího plodu (Peanobacillus larve). Proto je dobré právě v tomto období, kdy včely chystáme na krmení na zimu a následné ošetřování včelstev, česna zúžit na 1,5 x 20 cm, u včelích oddělků které mají menší počet včel a budou zimovat jen v jednom nástavku dokonce jen na 1,5 x 5 cm. Většina moderních úlových sestav má česnové klíny s potřebnou výškou.
Dostatek glycidových zásob na zimu a jejich přidání – krmení
Co jsou glycidové zásoby? Mezi glycidové zásoby lze počítat samotný med, ten ovšem má být kvalitní, nejlépe květový, nezkrystalizovaný. Laikovi bychom mohly říct, že právě cukry jsou pohonem nejen k pohybu a tělu včel, ale v nastávajícím období zimy energií, kterou si včely budou zajišťovat dostatek tepla ve vytvořeném chumáči. Právě medovicový med, díky obsahu minerálních látek, je pro zimující včelstvo nevhodný, zatěžuje výkalový vak a včely mohou během předjaří trpět další nemocí a to je „májovka“, kdy pokálejí úlový prostor a tím jej většinou invazně „zamoří“, což povede k zeslabení včelstva. Proto je důležité chovat silná včelstva, které obsedají v tomto období celý prostor úlu a mají kvalitní zásoby v dostatečném množství. Včelstvo, které má v podletí obsazeno 20 plástů r.m. 39 x 24 cm, potřebuje podle zkušeností z posledních let 12 až 15 kg cukru. Cukr má být rafinovaný a v bílé barvě, protože jen takový je kvalitní a neobsahuje nestravitelné příměsy po včely. Dodání zásob se provádí následujícím způsobem: v poměru 3:2 (cukr:voda). Tento poměr je nejlepší pro včely pro jejich zpracování na invertování. Roztok uděláme tak, že do sudu s kalovým čerpadlem dáme nejdříve teplou vodu 50 °C a přidáváme cukr, po dokonalém rozpuštění, které poznáme podle toho, že roztok ochutnáme a neucítíme žádné krystaly, jen sladkou cukernou šťávu.
Celkové množství má odpovídat tak, že každé včelstvo dostane na včelnici cca 10 litrů do 10. -12. srpna a do 31. srpna dalších 10 litrů cukerného roztoku. Celkové množství zásob bude tedy cca 20 kg včetně vlastního medu včelstva. Roztok dáme do kbelíku, do kterého dáme hrst slámy, která zajistí volný přístup ke krmivu, tento kbelík dáme do prázdného nástavku přímo na horní loučky plástů. Včely tímto způsoben ihned odeberou a zpracují krmivo a uloží, jak nejlépe vyhovuje. Je to velmi jednoduchý způsob a myslím si, že již v dnešní době není třeba hledat nějaký zastaralý způsob krmení na zimu, které jen zvyšuje náklady na čištění krmítek, přípravu a zdlouhavý odběr, často vedoucí ke slizovatění roztoku.
Prevence a léčivé ošetření
Po zakrmení se doporučuje vložit do úlu odpařovač kyseliny mravenčí. Páry koncentrované kyseliny včelám neškodí, avšak negativně ovlivňují rozvoj kleštíka včelího. Po deseti dnech se odpařovač vyjímá a nasazuje se ještě jednou začátkem září.
Vykazuje-li včelstvo přes léto zvýšený spad kleštíka na podložku úlu (3 za den a více), pak se po odebrání zásob do úlu vkládají pásky kontaktního léčiva GABON. Samozřejmě, že všechny léčebné metody jsou pod správou Veterinární správy v daném okrese, kde jsou včely umístěny.
Volně rozestavěná včelstva přečkají, pokud jsou dobře zásobena, v našich zeměpisných šířkách i extrémní chladné periody. Nezbytné a důležité je, aby včelstva nikdo nerušil. Poslední prací, kterou musíme udělat, je přikrytí úlů, aby nebyly příliš vystaveny působení sněhu a deště. Materiál, kterým úl přikryjeme, musíme upevnit tak, aby jej neodnesl vítr a aby nemohl vydávat zvuky, které by včelstvo rušily. Nejvhodnější jsou přesně seříznuté desky ze sklolaminátu zatížené kamenem, přidrátovaný vlnitý eternit nebo jiné materiály, které nepropouštějí vodu. Stále častěji se používá plechová stříška na jednotlivé úly, což je poměrně lehké, levné a rychlé na práci.